Je třetí osoba Boha v Troijici ("Otec", "Syn", "Duch Svatý") Duch je sjednocující láskou v Bohu.
Duch Svatý latinksy spiritus, řecky pneuma a hebr. ruah, v původním významu »vítr«, »dech«, »bouře«, »vánek«.
Obvykle Duch znamená nehmotnou skutečnost, která přesahuje čas a prostor, je nositelem intelektuálních vlastností nebo inteligence a mravnosti, je sama od sebe tvůrčí a vnímavá a je schopna stanovit základní kvality jak člověka, tak božství.
Pro Bibli SZ a pro židovskou teologii je Duch Boží způsobem, jak se Bůh zjevuje, jak Bůh působí v dějinách a jak se stává vnímatelným. Duch Boží ukazuje způsobem jednání věčného Boha v časnosti světa, ve vyvoleném národě, který má v samém Bohu svou budoucnost.
V Bibli NZ má Duch Svatý ústřední roli, nakolik je zakoušen jako eschatologický dar ( letnice), který Bůh uděluje svému lidu prostřednictvím zaslíbeného Mesiáše, Ježíše Krista, aby se lid osvobodil vírou v Pána z otroctví hříchu, z viny a smrti (Pavel) a mohl být spasen.
Každá úvaha o Duchu Svatém odkazuje na zkušenost jeho přítomnosti a je srozumitelná pouze s přihlédnutím k neoddělitelné vazbě s Ježíšem Kristem. Ve skutečnosti Ježíš, počatý z Ducha Svatého (Lk 1,35) a pokřtěný Duchem Svatým (Mk 1,10), sesílá po vzkříšení a nanebevstoupení Ducha Svatého, který ho povolal k Otci (Sk 2,4), takže Duch Boží už nepůsobí pouze v Synu - Ježíši, ale ve všech věřících, neboť byl vylit na veškerý Boží lid.
Duch Svatý udílí skutečné spojení s Otcem i Synem, bez něhož všechno ostatní poznání a zakoušení Boha zůstává neúplné a prázdné a člověk své lidství nerealizuje opravdově; až do doby konečného příchodu Ježíše Krista (parusie) zůstane Duch Svatý přítomen v církvi Ježíše Krista; poskytuje jí jednotu a umožňuje její univerzální poslání, jehož cílem je jednota lidí s Bohem.
Církevní otcové na základě Písma brzy pochopili, že je zapotřebí Ducha Svatého chápat pro činnost, která se mu připisuje, jako třetí božskou osobu vedle Otce a Syna ( Nejsvětější Trojice). To bylo místo obratu ve vývoji trinitární nauky, formulované na konstantinopolském koncilu (381). Duch Svatý by totiž nebyl mohl pozvednout k božství člověka a darovat mu spásu, dokonalost a spojení s Bohem, kdyby skutečně nebyl Bohem. Bůh je tedy jediný a trojí, jeden Bůh ve třech osobách ( Bůh).