Strach z budoucnosti? Pohledem mladého člověka

Zamyšlení mladých lidí k jednotlivým zastavením Ježíšovy křížové cesty

Jednotlivá zamyšlení křížové cesty „Strach z budoucnosti? Pohled mladého člověka“ propojují Ježíšovo utrpení s konkrétní zkušeností dnešního mladého člověka. Pojednávají o strachu z budoucnosti (stran ekologie, ekonomiky, psychopatů v politice, válek, osobního života…), dále o nespravedlnosti, pádech i vztazích a ukazují, že ani v těch nejtěžších chvílích nejsme sami, protože Bůh s námi prochází naším životem a na konci nás čeká jeho otevřená náruč. On je větší a má v dějinách poslední slovo… Text připravila VŠ mládež ze společenství farnosti Stodůlky. Hlavní záměr této křížové cesty vyjádřila jedna ze spoluautorek krátce a jadrným slovníkem přibližně takto:  

„Hlavní myšlenka této křížové cesty je o tom, že i když budoucnost vypadá naprosto na ho**o, tak můžeme vědět, že nejsme a nebudeme sami…“

 

1. Ježíš odsouzen na smrt 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět. 

Čtení z Písma: „Pilát jim tedy vydal Ježíše, aby byl ukřižován, a oni se ho chopili.“ (Jan 19,16)

Zamyšlení: Ježíš stojí před Pilátem a slyší rozsudek nad svým životem, který vynesli lidé plní strachu, nenávisti nebo lhostejnosti. Mohl by se bránit, vysvětlovat nebo utéct, ale on se rozhoduje postavit čelem k budoucnosti, kterou mu určili jiní. Často se i my cítíme spoutáni očekáváními okolí, nespravedlivým hodnocením nebo rozhodnutími, která nemůžeme ovlivnit. Ježíš nám ukazuje, že i když nemáme moc nad tím, co nám druzí naloží na ramena, máme svobodu v tom, jak se k dané situaci postavíme a s jakou důstojností ji přijmeme.

Prosba: Pane, dej nám sílu a pokoj v srdci, když čelíme nespravedlnosti nebo situacím, které jsme si sami nevybrali, abychom v nich neztratili svou tvář ani důvěru v tebe.

2. Ježíš přijímá kříž 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Čtení z Písma: „Nesl svůj kříž a vyšel na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota.“ (Jan 19,17)

Zamyšlení: Ježíš nečeká, až ho ke kříži přivážou, ale sám ho bere na svá ramena a vydává se na cestu. Tímto gestem přejímá vládu nad svou budoucností a mění nástroj popravy v nástroj spásy. Často v životě otálíme a doufáme, že se naše těžkosti vyřeší samy, nebo že se jim nějak vyhneme. Skutečná svoboda a proměna však začínají v momentě, kdy přestaneme jen trpně čekat a rozhodneme se začít konat, i když je náklad těžký a cesta nejistá.

Prosba: Pane, prosíme tě, zbav nás ochromujícího strachu z budoucnosti a dej nám odvahu aktivně přijmout úkoly, které jsi nám v životě svěřil.

3. Ježíš padá pod křížem poprvé 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Čtení z písma: „Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“

Zamyšlení: Ježíš poprvé pociťuje tvrdou zem na kterou dopadá. První těžká zkouška při jeho absolutním vyčerpání, které už tak je jen těžko snesitelné. Musím se zvedat? Dokážu to? Nebylo by jednodušší tu zůstat ležet a počkat co se stane?

Podobné otázky si můžeme klást, když narazíme na první větší překážku před naším cílem, který jsme si vytyčili. Občas se nám ale stane, že pochybnosti přicházejí ještě předtím, než se do nějaké věci pustíme a už dopředu se bojíme selhání, a otázky co když… se začnou nabalovat a vzniká sněhová koule pochybností a strachu. 

V takových chvílích si můžeme připomínat tento moment, kdy teprve na začátku své křížové cesty Ježíš poprvé padá a přece se nevzdává. Může to pro nás být inspirací i povzbuzením.

Prosba: Prosíme Tě, Pane, dodávej nám sílu se nevzdávat při těžkých zkouškách a pádech. Pomáhej nám znovu vstát a jít dál, tak jako ty jsi po pádu vstal a šel dál.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

 

4. Ježíš potkává svou Matku 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Čtení z písma: ”Simeon jim požehnal a Marii, jeho matce, řekl: “Hle, On je určen k pádu i k pozdvižení mnohých v Izraeli. Stane se znamením, jež bude odmítáno a tvou vlastní duší pronikne meč, aby vyšlo najevo myšlení mnoha srdcí”

Zamyšlení: Na své cestě potkává Ježíš svou maminku Marii. Není třeba mnoho slov, stačí jeden pohled plný lásky, bolesti ale i naděje. Maria tu pro Ježíše vždy byla. Provázela ho od začátku jeho života, učila ho, vedla a dávala mu pevné základy. A teď, v těžké chvíli, stojí u něj. I když mu nemůže vzít jeho kříž, je s ním. A to má obrovskou sílu.

I my jdeme svou cestou do budoucnosti. Každý z nás někdy nese svůj kříž- strach, nejistotu nebo těžká rozhodnutí. Právě tehdy si můžeme uvědomit, jaký dar je mít rodinu. Lidi, kteří nás od začátku provázejí, učí nás, dávají nám lásku a předávají hodnoty, o které se můžeme v životě opřít.

Rodina je místo, kde můžeme být sami sebou. Místo, kam se můžeme vracet, když je nám těžko. A i když nám někdy nemůže vzít naše starosti, může stát při nás- stejně jako Maria při Ježíši.

Díky nim máme kořeny, ze kterých můžeme růst. Díky nim máme odvahu jít dál.

Ne každý má ale takové štěstí. Jsou lidé, kteří jdou svou cestu sami. Nemají nikoho, kdo by je podržel, vyslechl, nebo povzbudil. A právě na ně dnes chceme myslet

Prosba:  Pane, děkujeme Ti za naše rodiny, za lidi, kteří nás milují, podporují a vedou. Děkujeme za všechno, co nám dali a dávají, za jistotu, kterou v nich máme. Prosíme Tě za všechny, kteří takové zázemí nemají. Za ty, kdo jsou sami, opuštění nebo zranění. Buď jim blízko, posílej jim do života dobré lidi, kteří je přijmou, podpoří a ukážou jim cestu. A pomoz i nám, abychom si všímali těch, kdo jsou kolem nás a dokázali jim být oporou. Amen.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

5. Šimon Kyrenský pomáhá Ježíši nést kříž 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Čtení z písma: “Když vycházeli, potkali jednoho člověka z Kyrény, jmenoval se Šimon. Toho přinutili, aby mu nesl kříž.”

Zamyšlení: Během křížové cesty Ježíš potkává spoustu lidí. Někteří na něho pokřikují a jsou plni emocí, jiní se ho snaží alespoň trochu podpořit. Záhy se ale objevuje úplně cizí člověk, Šimon, kterému přikázali, ať mu pomůže jeho kříž nést. Bez jakéhokoli předchozího kontaktu, přátelství nebo známosti se pro Ježíše stává velmi důležitou osobou v jeho životě, protože mu v nejtěžší zkoušce života pomáhá mnohem víc než si on sám, Šimon, vůbec může myslet.

Podobně také my procházíme životem a kolem nás postupem času proudí davy lidí a osobností. Některé z nich známe velmi dobře, některé méně, o jiných máme zhruba ponětí, že jsou a zhruba tušíme, o koho se jedná. Občas se ale stane, že nám Bůh pošle do cesty úplně cizího člověka nebo skupinu lidí, kteří nám mohou zásadně změnit životní situaci a otočit kurz o 180 stupňů.

Prosba: Děkujeme Ti, Pane, za tyhle malé a velké zázraky, které konáš. Prosíme Tě za farní společenství, farnosti, diecéze a celou naši církev, díky které si k sobě zveš a voláš další a další lidi.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

6. Veronika podává Ježíši roušku 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Čtení z písma: „Tehdy mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít? Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě? Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?‘ Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.“ (Matouš 25:37–40)

Zamyšlení: Celý znavený, od potu a krve špinavý Ježíš na své křížové cestě potkává Veroniku. I přes jeho odpudivý vzhled, i přes všechny obavy hrozícího nebezpečí, studu či zatčení, k němu přistupuje a otírá mu zakrvavenou tvář. Veronika musela udělat těžký krok. Musela se prodrat nepřátelským davem vojáků a posměvačů, riskovat vlastní bezpečí i pověst. Musela opustit svou „komfortní zónu“. Pro nás je dnes často velmi těžké udělat to samé. Raději odvracíme zrak od problémů druhých, abychom se do nich nezapletli. Nechceme si komplikovat svůj vlastní, pohodlný život. Máme strach, jak bychom vypadali před ostatními, bojíme se odmítnutí nebo toho, že nás pomoc bude stát příliš mnoho času a energie. Někdy ale stačí málo: laskavé slovo, chvíle naslouchání nebo drobná praktická pomoc. Pokaždé, když sebereme odvahu a překročíme svůj vlastní stín pro dobro bližního, stáváme se Veronikou. A právě tehdy, v těch často nenápadných činech lásky, se na naší vlastní duši otiskne tvář samotného Krista.

Prosba: Pane, prosíme tě za to, abychom nebyli slepí a lhostejní k potřebám lidí kolem nás. Dej nám vnímavost, abychom si všímali příležitostí k dobrým skutkům, a daruj nám odvahu vystoupit z naší komfortní zóny, když nás naši bližní potřebují. 

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

7. Ježíš padá pod křížem podruhé 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Čtení z písma: “Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratři, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.” (Filipským 3,12 -14)

Zamyšlení: Druhý pád bolí víc než ten první. Nejen kvůli čerstvým ranám, ale i kvůli té tíživé myšlence, že jsme znovu spadli. Minulost nám často připomíná naše bolesti, slabosti, chyby a opakující se selhání. Často máme tendenci se ji vyhýbat, vytěsnit ji, dělat že neexistuje nebo se za ni stydět. Máme sklon uvěřit, že naše pády a zranění jsou naší konečnou identitou a že naše budoucnost bude stejná. 

Ježíš se ale znovu zvedá. Ukazuje nám, že pamatovat na své minulé pády neznamená zůstat v nich navěky uvězněni. Minulost nás sice formuje, ale nesvazuje nás pro to, co přijde. Pokud se jí přestaneme vyhýbat, možná zjistíme, že právě ty nejtěžší chvíle nás naučily nejvíc o Boží trpělivosti a o naší vlastní síle začít znovu. Každé nové povstání je důkazem, že Bůh je větší než vše co se kolem nás děje, dělo nebo bude dít. 

Prosba: Pane, prosíme tě za odvahu postavit se naší minulosti čelem a nevyhýbat se pohledu na dřívější pády a těžkosti. Dej nám sílu přijmout vše, co jsme prožili, a věřit, že můžeme kráčet dál za tebou.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

 

8. Ježíš napomíná plačící ženy

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Čtení z písma: Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘ Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení. (Matouš 6, 31-34)

Zamyšlení: Zástup žen pláče. Jsou pohlceny emocemi a hrůzou z toho, co se právě děje. Litují Ježíše, možná naříkají nad nespravedlností minulých událostí a s úzkostí vyhlížejí děsivý konec. Ježíš se ale uprostřed své vlastní bolesti zastavuje a vrací je zpět do reality. K nim samotným. K jejich přítomnosti. Ukazuje jim, že nemá smysl ztrácet se v nářku nad okolnostmi, které nemohou změnit. Často se chováme podobně jako tyto ženy. Plýtváme obrovským množstvím energie na lítost nad tím, co už bylo, nebo se naopak ochromujeme strachem z toho, co by se mohlo stát zítra. Unikáme ze svého „tady a teď“ do vzpomínek nebo do katastrofických scénářů. Ježíš nás však učí, že pravý život se neodehrává v minulosti, která už neexistuje, ani v budoucnosti, která ještě nenastala. Jediné místo, kde můžeme Boha skutečně potkat, kde můžeme milovat, napravovat své vztahy a nést svůj každodenní kříž, je přítomný okamžik. Nemáme se utápět v bezmoci nad tím, co bylo a bude, ale máme převzít plnou zodpovědnost za to, jací jsme a co děláme právě teď.

Prosba: Pane, prosíme tě, nauč nás žít v přítomnosti. Zbav nás svazujících výčitek z minulosti i ochromujícího strachu z budoucnosti. Dej nám milost naplno a s otevřeným srdcem prožívat dnešní den, vnímat tvou blízkost tady a teď a s odvahou dělat to, co od nás žádáš právě v tuto chvíli.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

9. Ježíš padá pod křížem potřetí 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Čtení z písma: Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi! Kdybych si oblékl křídla jitřenky, kdybych se usadil za mořem dalekým, i tam by mě vedla ruka tvá, tvá pravice by mě držela! Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma, až světlo kolem mě noc vystřídá – tobě nebude temná ani tma, noc jako den ti záři dá, tma bude pro tebe světlu podobná! (Žalm 139, 8-12)

Zamyšlení: Třetí pád je pádem úplného vyčerpání. Ježíš leží v prachu cesty, na samém dně svých fyzických i psychických sil. Těsně před koncem cesty ho tíha drtí k zemi. I my se v životě občas ocitneme na místech, kterým jsme se chtěli za každou cenu vyhnout. Může to být těžká nemoc, krach důležitého vztahu, selhání v práci, osobní krize nebo hluboká vnitřní prázdnota. Došli jsme někam, kde jsme nikdy nechtěli být. Naše plány a představy leží v troskách. V takových chvílích se nás často zmocňuje beznaděj a pocit, že nás Bůh opustil. Ptáme se: „Jak mě mohl nechat dojít až sem?“ Ale Ježíš svým třetím pádem posvěcuje i ta nejhlubší dna našeho života. Ukazuje nám, že Bůh na nás nečeká jen na vrcholcích našich úspěchů a v situacích, které máme pod kontrolou. Sestupuje s námi i do našich proher a temných údolí. I když jsme se ocitli ve slepé uličce nebo nás drtí nechtěná realita, nejsme tam sami. Bůh už tam je. Čeká v prachu s námi. Právě tam, kde už nemáme sílu jít dál, se s ním můžeme hluboce setkat, pokud se ho odvážíme hledat i v těchto troskách.

Prosba: Pane, prosíme tě za chvíle, kdy se v životě ocitneme na dně a na místech, kde jsme nikdy nechtěli být. Odejmi od nás v těchto chvílích beznaděj a pocit opuštěnosti. Dej nám víru a otevřené oči, abychom tě dokázali hledat a nacházet i v těch nejméně chtěných situacích. Ukaž nám, že i tam jsi s námi a podáváš nám ruku.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

 

10. Ježíš zbaven roucha 

 Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Čtení z písma: “Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten šat byl beze švů, odshora vcelku utkaný. Řekli si mezi sebou: „Netrhejme jej, ale losujme o něj, čí bude!“ To proto, aby se naplnilo Písmo: ‚Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los.‘ To tedy vojáci provedli.” (Jan 19,23–24)

Zamyšlení: Vojáci s šaty strhli i poslední zbytek Ježíšovi lidské důstojnosti. Ježíš je nechal překročit své osobní hranice, abychom my už nikdy nemuseli kráčet do budoucnosti s pocitem hanby nebo méněcennosti. Bojíme se toho, co přijde, protože často v životě dovolujeme, aby jiní bezohledně překračovali naše hranice, nebo my sami nerespektujeme prostor těch druhých. Respekt k sobě samému je ale základem pro lásku k sobě i k ostatním. Nastavit si pevné hranice neznamená sobectví, ale znamená to chránit sebe pro všechno, co nás v budoucnu čeká.

Ježíšovo obnažení nám připomíná, že naše skutečná hodnota zůstává nedotčena i tehdy, když se nás svět snaží ponížit. Ježíš se nechal zbavit své důstojnosti, abychom my už nemuseli. Do dalších dní nemusíme jít bezbranní a ponížení, ale oblečení v jistotě, že naše skutečná hodnota je v Božích očích nedotknutelná.

Prosba: Pane, prosíme tě za odvahu a sílu nastavovat a udržovat si své zdravé hranice, bez pocitu sobeckosti a nepatřičnosti. Uč nás zacházet se sebou navzájem s láskou a respektem.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

11. Ježíš přibit na kříž 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Čtení z Písma: „Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali ho tam i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici.“ (Lukáš 23,33)

Zamyšlení: Hřeby do dřeva kříže definitivně končí Ježíšovu svobodu pohybu. Už nemůže odejít, nemůže se skrýt ani vzít své rozhodnutí zpět – jeho závazek lásky k nám je zpečetěn bolestí a bezmocí. I my se v životě často bojíme chvíle, kdy naše "ano" znamená, že už nemůžeme couvnout a naše možnosti se zúží na jedinou cestu. Právě v takovém pevném rozhodnutí, v přijetí závazku vůči Bohu, partnerovi nebo službě, však paradoxně nacházíme svou nejhlubší identitu a smysl.

Prosba: Pane, prosíme tě za odvahu k věrnosti našim slibům a za sílu vytrvat v našich závazcích i ve chvílích, kdy nás omezují a bolí.

12. Ježíš na kříži umírá 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Čtení z Písma: Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“ A po těch slovech vydechl naposled.     (Lukáš 23,46)

Zamyšlení: Po dlouhé cestě s těžkým křížem, bolestivém zaražení hřebů do Ježíšova těla a posměchu od celého okolí, má Ježíš stále víru. Poslední slova nejsou plná zoufalství, ale jsou plným vyznáním důvěry v Boha. Ježíš nám ukazuje, že důvěřovat Bohu neznamená, že se nám vyhne utrpení, ale že i v tom utrpení máme kam složit hlavu. Proto věřme Bohu a zvěme ho každý den do svého života. Pak až si nás bude Bůh k sobě volat, můžeme odcházet s pocitem, že jsme prožili hezký život s Bohem.

Prosba: Dej nám pane sílu a odvahu, abychom tě dokázali každý den zvát do svého života a abychom ti důvěřovali v našich utrpeních.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.

13. Ježíš sňat z kříže 

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Čtení z Písma:„Potom požádal Josef z Arimatie Piláta, aby směl sejmout Ježíšovo tělo; byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů. Pilát k tomu dal souhlas. Josef tedy přišel a sňal jeho tělo.“ (Jan 19,38)

Zamyšlení: Ježíšovo bezvládné tělo spočívá v náruči jeho matky – je to okamžik absolutního dna, kdy se zdá, že všechna naděje definitivně zhasla. Často se v životě bojíme pádů a situací, kdy už nemáme kam klesnout a cítíme se úplně prázdní. Právě na dně se však člověk dotýká pevné země, od které se lze znovu odrazit k novému a plnějšímu životu. Bez odvahy přijmout svou slabost a nechat v sobě zemřít to staré, nemůžeme skutečně růst a stoupat ke světlu, které nám Bůh připravil.

Prosba: Pane, prosíme tě, dej nám víru, že žádný náš pád není konečný a že i v těch nejtemnějších chvílích jsi u nás, abys nám pomohl se znovu odrazit a růst.

14. Ježíš položen do hrobu

Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Čtení z Písma: „Josef vzal tělo, zavinul je do čistého plátna a položil je do svého nového hrobu, který si vytesal ve skále; ke vchodu do hrobu přivalil veliký kámen a odešel.“ (Matouš 27,59–60)

Zamyšlení: Pohřbením Ježíše nastává velké ticho Velkého pátku a Bílé soboty, kdy se zdá, že zlo a smrt definitivně zvítězily. My však víme, že hrob není konečnou stanicí, ale spíše úrodnou půdou, do které bylo zaseto semínko věčného života. Často v životě prožíváme období, kdy se cítíme „pohřbeni“ pod tíhou okolností a nevidíme žádné východisko. Právě v tomto tichu a zdánlivé nečinnosti však Bůh pracuje na našem vzkříšení a připravuje nás pro život, který už nikdy neskončí.

Prosba: Pane, prosíme tě za všechny, kdo ztratili naději a vidí před sebou jen tmu hrobu, aby v hloubi srdce pocítili jistotu, že ty jsi vítěz nad smrtí a otevíráš nám cestu k věčnosti.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.