Muž bolesti V Jeruzalémě se rozednívalo. V Kaifášově paláci se kněží a náboženští představení celou noc horlivě činili. Plánovali, jak sprovodit Ježíše ze světa.
Na jejich vkus byl příliš oblíbený. Příliš mnoho lidí poslouchalo jeho učení. Velekněží nechápali, co říká nebo kdo je. A proto ho nenáviděli a měli z něho strach. Nejbezpečnější je, mysleli si v duchu, umlčet toho člověka - jednou provždy.
Po bezesné noci hnali Ježíše s rukama pevně svázanýma za zády ve studené ranní mlze prázdnými, pološerými ulicemi. Nejprve ho vzali do velerady (to je židovský sněm), a potom do paláce římského místodržitele, který se jmenoval Poncius Pilát.
Mezitím si Jidáš Iškariotský, který teprve před několika hodinami v Getsemanské zahradě Ježíše zradil, uvědomil, co spáchal.
Když zjistil, že Ježíš, tak dlouho jeho přítel a Mistr, stojí před vladařem jako vězeň a hrozí mu smrt, přepadly jej hrozné výčitky. Běžel do chrámu a žádal velekněze, aby si vzali zpátky třicet stříbrných, které mu zaplatili za zradu. "Vydal jsem na smrt nevinného člověka," řekl Jidáš.
"To je tvá věc," odpověděli mu.
Jidáš odhodil peníze, až se rozkutálely po mramorové podlaze. Ve svém zoufalství vyběhl ven a oběsil se.
Ježíš stál spoutaný v soudní síni, když ho přišel Poncius Pilát vyslýchat. Kněží už tam byli a hlučně na něho žalovali, že Ježíš mluvil proti Bohu, prohlašoval, že je králem, a pobuřoval město. Pilát mu kladl mnoho otázek. Ale Ježíš stál před ním mlčky. Nechtěl nic ň'kat. Když Pilát slyšel, že je Ježíš z Galileje, poslal ho ke knížeti Herodovi, vladaři Galileje, který dlel náhodou právě v Jeruzalémě. Avšak Ježíš nechtěl nic říct ani Herodovi.
Velekněží stále mluvili zlostně proti němu a snažili se přimět Piláta, aby ho odsoudil k smrti.
V té chvíli se už srotil dav před Pilátovým palácem. Kněží navedli jeruzalémské povaleče a darmošlapy, aby také vymáhali pro Ježíše trest smrti. V oné době bývali zločinci popravováni tak, že jim přibili ruce a nohy na dřevěný kříž zaražený do země a nechali je tam viset, aby je všichni viděli. Říkalo se tomu ukřižování a byla to ukrutná smrt.
Poncius Pilát znovu vyslýchal Ježíše. Nevěřil, že se Ježíš dopustil něčeho špatného. Ale chátra pod okny stále víc křičela.
"Ukřižuj ho!" povykovali. "Ukřižuj, ukřižuj !"
"Vašeho krále mám ukřižovat?" tázal se Pilát davu.
"Nemáme krále, jen císaře!" vykřikovali.
Vřava se vzmáhala.
Pilát se díval z davu na Ježíše a z Ježíše na dav. Váhal.
Náhle zavolal, ať mu přinesou mísu s vodou, a umyl si ruce.
"Nemám vinu na krvi tohoto člověka," řekl zástupu. "Nejsem zodpovědný za jeho smrt. Je to vaše věc."
Vojáci odvedli Ježíše. Zbičovali ho a posmívali se mu. Poněvadž kněží tvrdili, že se prohlašoval za krále, oblékli mu vojáci červený královský plášť, starý a roztrhaný, a na hlavu mu vrazili korunu, upletenou z ostrého trní. Do ruky mu dali rákosovou hůl jako žezlo a posměšně před ním klekali:
"Bud' zdráv, židovský králi!" provolávali, a přitom na něj plivali a tropili si z něho kruté žerty.
Ale nastal čas, aby vyšli na popraviště. Na Ježíšova ramena položili těžký dřevěný kříž. Sám ho měl donést za město. Potom otevřeli vrata paláce a vyvedli ho, aby ho ukřižovali.
(Podle evangelia sv. Matouše, kap. 27, sv. Lukáše, kap. 23, a sv. Jana, kap. 18 a 19)
***
Se svolením převzato z knih: Komixová Bible a Příběhy o Pánu Ježíši, které vydalo Karmelitánské nakladatelství.