Noc v zahradě Mlčky kráčel Ježíš s jedenácti učedníky k bráně města. Po slavnostních Ježíšových slovech před několika okamžiky ve večeřadle byli jeho společníci zmateni a začali se bát. Této noči se dělo něco, čemu nerozuměli.
Kráčeli kolem osvětlených oken, kde rodiny ještě seděly u sváteční večeře. Procházeli městem, kde to bzučelo jako v úle. Ale tyto zvuky brzy za nimi zeslábly, když minuli velkou bránu za chrámem. Vycházel měsíc. Ale v údolí potoka Kedronu bylo stále tma, jen bylo slyšet šumot vody.
Nyní přišli do zahrady, zvané Getsemany. Rostly tam staré sukovité olivovníky, keře a několik cypřišů. V měsíčním světle se mihaly stíny. Temná zahrada byla prosycena těžkými vůněmi. Ani známka nějakého pohybu.
Ježíš vzal s sebou jen Petra, Jakuba a Jana a ostatních osm učedníků zanechal u vchodu do zahrady. Došli na mýtinu mezi stromovím. Ježíš se zdál nějaký jiný, neklidnější, než jakého jej znali. "Má duše je smutná až k smrti," řekl třem učedníkům. "Zůstaňte zde a bděte se mnou."
Poodešel ještě dál mezi stromy, vrhl se na zem a modlil se, je-li to možné, aby byl ušetřen toho, co mu hrozí. "Otče," pravil, "tobě je všechno možné. Ale ať se stane tvá vůle, ne má."
Zakrátko se vrátil na místo, kde čekal Petr a ostatní, a nalezl je, jak spí. Znovu tedy padl tváří k zemi a opakoval ve smrtelné úzkosti táž slova modlitby.
Opět k nim přišel a oni stále ještě spali. Modlil se tedy potřetí sám. Když se vrátil naposledy, tentokrát už je vzbudil. Probrali se a mnuli si ospalé oči. "Pořád ještě spíte?" řekl jim. "Přišla ta chvíle. Uvidíte, jak bude Syn člověka zrazen a vydán do rukou zločinců. Hleďte, už přichází můj zrádce!"
Ještě mluvil, a už slyšeli nedaleko odtud vzrušené hlasy. Současně zahlédli, jak mezi stromy probleskují a mihají se lucerny a pochodně. Muži se přitiskli k sobě. Petr, Jakub a Jan stáli nehybně, když se na mýtinu vplížil Jidáš Iškariotský. Za ním šla četa ozbrojenců, které poslali velekněží, aby zatkli Ježíše.
Na tomto místě se ho mohli zmocnit nenápadně, neboť to bylo stranou od přeplněných ulic a nemuseli se obávat žádné výtržnosti ve městě.
Jidáš Iškariotský si smluvil s velekněžími znamení. Řekl jim: "Koho políbím, ten je to, toho se chopte a bezpečně ho odveďte." Nyní se tedy přiblížil k Ježíši, pozdravil ho a políbil.
Nato se vojáci vrhli na Ježíše a pevně ho drželi. Ježíš se ozval: "Vy jste si tedy vyšli na mne s meči a holemi jako na zbojníka? Den co den jsem býval u vás v chrámě, učil j sem tam, a nikdy jste na mne nesáhli. Ale toto se děje, protože se musí naplnit Písmo."
Vojáci spoutali Ježíše a vedli ho pryč. Učedníci utekli jeden po druhém do bezpečí. Jednoho z nejmladších vojáci chytili, ale on se jim vymkl. Nechal jim v rukou jen svou košili a vzal nohy na ramena. Kličkoval v měsíčním světle mezi stromy, nahý a vyděšený.
(Podle evangelia sv. Matouše, kap. 26, sv. Marka kap. 14, sv. Lukáše, kap. 22, sv. Jana, kap. 18)
***
Se svolením převzato z knih: Komixová Bible a Příběhy o Pánu Ježíši, které vydalo Karmelitánské nakladatelství.