Nejprůbojnější a zároveň nejintimnější slovo z celé Bible je pro mne toto: „Marie!“ (Jan 20,16). Ježíš na velikonoční ráno po zmrtvýchvstání takto oslovuje Marii Magdalskou jejím jazykem a ona mu ve stejném jazyce odpovídá slovem „Rabbuni“.
Tento jediný dialog biblický pisatel nepřeložil. Nevíme proč. Možná proto, že se ostýchal, jsou věci, které nelze přeložit. Možná proto, že to takto od Marie Magdalské slyšel a že si to takto zapamatoval, i s tou naléhavostí.
Proto, že když mě někdo volá mým vlastním jménem, když vysloví v mé mateřské řeči jméno a slovo, které pronikne doprostřed srdce. Jako když rozsévač rozsévá slovo do půdy, tak i zde je Slovo vloženo do mého nitra. Aby mě proměnilo, abych pochopil, že nejsem ani divák, ani novinář, ani fanoušek, ba ani ten, co má zapalovat srdce ostatních. Abych pochopil, že především moje vlastní srdce má být zapáleno, že slovo má vyklíčit ve mně.
„Marie!“
Pochopíš, že tohle jméno ti dává Bůh, že jsi Božím snem, že všechna evangelia byla napsána kvůli tobě. Že celé dějiny spirituality a všechny mystické texty, co kdy byly napsány, lze stáhnout do tohoto jednoho oslovení, do tohoto jednoho plamene. Všechno ostatní je navíc. Všechno ostatní je folklór, a ať ostatní diskutují, o čem chtějí.
Marie slyšela, proměnilo ji to,
srdce se stalo čistým,
oči se otevřely
a ona poznala, s kým mluví.
… A to je křesťanství.