Kristus vstal z mrtvých za svítání "prvního dne v týdnu", neboli "prvního dne po sobotě" (sobota byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne).

Jako křesťané věříme, že svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo a definitivně lidem otevřel cestu k Bohu, k plnosti života s Bohem. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému "lámání chleba" ("mši svaté") a tento den nazvali "dnem Páně". Každá neděle v roce je tedy "oslavou Velikonoc" - zvláštním zpřítomněním Kristova vykupitelského činu. Jedině z něho můžeme čerpat posilu pro naši vlastní cestu zmrtvýchvstání.

  • Velikonoce (krátké zamyšlení Benedikta XVI.)
  • Skrze vlastní slzy… (Pete Greig)  
    Poslední Velikonoce učedníků s Ježíšem byly jako zlý sen. Na počátku následujícího týdne šla Marie Magdaléna s pláčem k Ježíšovu hrobu. Jistě se jí hlavou honily mnohé otázky, které nějak známe i my. Pak ale přes vlastní slzy uviděla odpověď na všechny své modlitby...