Smrt znamená konec pohybu v čase.
Smrt znamená konec naděje na návrat.
Smrt znamená konec lidské budoucnosti.
A přece — jako křesťané věříme ve „vzkříšení těla“.
Nejde však o pouhou resuscitaci.
Vzkříšení, jak ho vyznáváme ve víře,
není návratem zpět,
ani prostým pokračováním života
v jiném prostředí.
Naše chápání vzkříšení se odvíjí
od vzkříšení Ježíše Krista.
Jenom skrze něj
mu můžeme správně porozumět.
Ježíš se po svém vzkříšení setkával s mnoha lidmi.
Ti se radovali — ale Ježíše si nemohli podržet.
Jeho vzkříšení nebylo návratem do minulosti,
ale vstupem do budoucnosti.
Byl to přechod přes hranici smrti
k neomezené budoucnosti —
k nebeskému Otci, k Bohu, lidově „do nebe“.
Setkání žen, apoštolů a dalších svědků s Vzkříšeným
bylo ujištěním, že žádné zlo, jakkoliv mocné,
neudrží Ježíše ve smrti,
protože Bůh je mocnější než smrt.
A že i když naše cesta zde na zemi končí smrtí,
Boží láska k Ježíši a Ježíšova láska k nám
je silnější než smrt.
Tato láska definitivně přemáhá moc zla,
které chtělo triumfovat skrze smrt — Ježíšovu i naši.
Pro toho, kdo žije v jednotě s Bohem,
nemá zlo ani smrt poslední slovo!
(Zpracováno podle textů a myšlenek P. Aleše Opatrného)
