Až na konec země Asi šest týdnů uplynulo od prvních Velikonoc, kdy vstal Ježíš z mrtvých. Vidělo jej mnoho lidí. Viděli ho jeho přátelé (nikdy jeho nepřátelé!) v Jeruzalémě i v okolí a ve vzdálené Galileji.

Ještě před šesti týdny se učedníci domnívali, že ho navždy ztratili. Ke vchodu do hrobky, kde leželo jeho tělo, byl postaven balvan. Za tři dny se přesvědčili, že žije, že se o tom nedá pochybovat! Na hoře zvané Kalvárie dokonal dílo, které mu bylo svěřeno, spásu všech lidí z jejich hříchů. Tím, že vstal z hrobu v Josefově zahradě, přemohl všechny mocnosti smrti.

Učedníci věděli, že nyní ho velmi brzy ztratí podruhé. Ale tentokrát nepůjde na kříž a do hrobu, ale do svého nebeského domova, aby zasedl se svým Otcem na jeho trůnu na výsostech. V posledních týdnech je na to Ježíš připravoval a učil je. Slíbil, že jim pošle svého svatého Ducha, aby s nimi zůstal navěky. A ujistil je, že i on bude stále s nimi, i když ho už nespatří.

Takto přišel den, kdy mluvil s jedenácti učedníky naposled a slíbil jim zvláštní sílu od Boha pro dílo, které mají na tomto světě vykonat.

"Budete mými svědky," pravil jim, "v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země. Hle, já vám pošlu toho, koho slíbil můj Otec. Vy tedy zůstaňte ve městě, dokud nedostanete od Boha zvláštní moc."

S těmito slovy je vedl po prašné silnici, na kterou se dobře pamatovali, směrem k Betánii. Před dvěma měsíci tudy jel na oslátku. Ještě jim zněl v uších jásot lidu, viděli v duchu, jak tehdy vlály palmové ratolesti v paprscích slunce. Nyní tu kráčel Ježíš jako nepovšimnutý a osamělý chodec. Ale učedníci, kteří šli za ním, věděli, že to není jen židovský král, ale že je to Král králů. Zastavili se na úbočí hory, kde nebylo vidět živou duši. Ježíš se rozhlédl po milovaných, větrem ošlehaných tvářích, zdvihl ruce a požehnal jim. Potom byl před nimi odnesen vzhůru. Hleděli za ním, až jim ho oblak vzal z očí.

Chvilku stáli bez hnutí. Smutně si pomysleli, že tohle je už opravdové rozloučení. Pojednou se zjevili vedle učedníků dva muži v bílém rouchu, Boží poslové, a řekli jim: "Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe."

Pro tuto chvíli už tu neměli učedníci co dělat. Vrátili se do Jeruzaléma. Vzpomínali, jak jim řekl, že mají být jeho svědky, a jak jim slíbil Ducha svatého a sílu shůry a jak jim řekl: "Já jsem s vámi až do konce světa."

Náhle z nich byli šťastní lidé. S velkou radostí se vrátili do Jeruzaléma. Často chodili do chrámu a chválili a velebili Boha.

Brzy přišel den, jak jim Ježíš slíbil, kdy začali svou novou práci a začali mu vydávat svědectví.

Ale tohle už je začátek jiného příběhu. Vy i já ho v dnešním světě osobně prožíváme a nikdo neví, kdy skončí.

(Podle evangelia sv. Matouše, kap. 28, sv. Lukáše, kap. 24, a Skutků apoštolů, kap. 1)

***

Se svolením převzato z knih: Komixová Bible a Příběhy o Pánu Ježíši, které vydalo Karmelitánské nakladatelství.