2. 4. 2015

Kříž a hrob nemají poslední slovo...

Kříž a hrob nemají poslední slovo...

"Bože, proč…?!" Kolikrát už jsme slyšeli nebo řekli tato slova? Kolikrát jsme měli pocit, že nic nemá cenu, že jsme bezmocní vůči zlu či utrpení, že přes veškerou snahu nemůžeme pomoci těm, na kterých nám záleží… (P. Jan Pacner, kaplan Vojenské akademie Vyškov)

Kříž a hrob nemají poslední slovo
(P. Jan Pacner, kaplan Vojenské akademie Vyškov)

"Bože, proč…?!" Kolikrát už jsme slyšeli nebo řekli tato slova? Kolikrát jsme měli pocit, že nic nemá cenu, že jsme bezmocní vůči zlu či utrpení, že přes veškerou snahu nemůžeme pomoci těm, na kterých nám záleží, že nám nikdo nerozumí… A nemuselo se jednat o velké těžkosti nebo nějaké neštěstí, vždyť někdy stačí křivý pohled, necitlivé slovo, málo nadšení pro to, co se nám zdá důležité, abychom měli pocit, že se všechno hroutí, že o nás nikdo nestojí, ani lidé, ani Bůh…

Bože, proč? I v Bibli se tato otázka nezřídka vyskytuje, i mužové a ženy, kteří zakusili velké boží činy ve svém životě, znají chvíle prázdnoty, kdy na ně doléhá tíha života a Božího mlčení, tíha toho, že Bůh, k němuž volají o pomoc, neodpovídá.

Bože, proč? Jak rádi bychom měli odpověď na tuto otázku, jak bychom si mnohokrát přáli, abychom se takto vůbec ptát nemuseli? Místo toho však máme před sebou Ježíše – toho, který učedníkům postupně odhaloval svůj jedinečný vztah k Otci – jak umírá potupnou smrtí zločince na kříži a ve smrtelném zápase volá: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Asi nikdy nepronikneme do tajemství tohoto zvolání, které naznačuje, že v Ježíši Bůh sám vstoupil do hrůzy zkušenosti naprosté beznaděje, opuštěnosti a zbytečnosti všeho.

„Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Bůh neodstranil tuto otázku, budou chvíle, kdy s ní budeme tvrdě konfrontováni a nenajdeme žádnou hotovou odpověď – kromě velikonočního poselství, že kříž a hrob nemají poslední slovo, že ten, který na sebe vzal úděl člověka se vším všudy včetně totální opuštěnosti Bohem i lidmi, nezůstal v moci smrti, že ho Bůh vzkřísil! Ano, velikonoční události nás naplňují důvěrou, že Bůh, i když nejedná podle našich představ, nemlčí k lidskému proč! To je i pro mě osobně ve službě vojenského kaplana, kde se mě někdy silně dotýkají hrůzy lidské zloby a nenávisti, zdroj síly a naděje!

Také nevíte, proč jsou Velikonoce nejvýznamnějším křesťanským svátkem? (18.3.2019, 12:18)

Také nevíte, proč jsou Velikonoce nejvýznamnějším křesťanským svátkem? Proč se jí špenát na Zelený čtvrtek? A proč je...

Spalme něco ve velikonočním ohni (29.3.2018, 16:14)

Spalme něco ve velikonočním ohni
Hrob, ve kterém Ježíš po tři dny spočíval, nás vybízí, abychom pohřbili všechno, co nám brání žít. Můžeme na něj vložit...

Pohleď na kříž a dostane se ti odtamtud naděje (29.3.2018, 15:43)

Pohleď na kříž a dostane se ti odtamtud naděje
Pozemské naděje se tváří v tvář kříži hroutí, ale rodí se nová naděje, která potrvá navždy. Naděje, která se rodí z...

Ježíšova poslední slova na kříži jsou inspirací i pro nás (29.3.2018, 15:39)

Ježíšova poslední slova na kříži jsou inspirací i pro nás
Poslední slova, která Ježíš vyřkl při svém umírání na kříži, tvoří jakoby shrnutí celého jeho poselství, je to odkaz...

Jak být s lidmi, jež sužuje bolest (29.3.2018, 15:35)

Jak být s lidmi, jež sužuje bolest
Maria zůstala s Ježíšem u kříže, i když ostatní utekli. Je nutné se naučit, jak být nablízku utrpení, jak zvládat...

Čím ďábel kdysi zvítězil, tím ho pak přemohl Kristus (29.3.2018, 15:33)

Čím ďábel kdysi zvítězil, tím ho pak přemohl Kristus
Viděls to úžasné vítězství? To slavné dílo kříže? A mám ti povědět, co je ještě podivuhodnější? Všimni si tedy, jakým...