Ježíšova poslední slova na kříži jsou důležitou zprávou i pro nás

Boha můžeme oslovovat důvěrně

Ježíšova úplně poslední slova na kříži zněla: „Abba - Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“ (Lk 23,46). Jsou to původně slova 31. žalmu, který se Židé každý den modlili jako večerní modlitbu. Ježíš se jej tak na kříži modlí i jako večerní modlitbu svého života. Navíc k této biblické modlitbě žalmu přidává ještě oslovení „Otče“. Doslovný překlad slova „Abba“ ale znamená spíše „Tatínku“. Toto důvěrné a něžné oslovení Boha je pro Ježíše naprosto typické a on je chce naučit i nás. Je příznačné, že se Ježíš obrací na Otce tímto něžným oslovením právě v bolestném okamžiku umírání. V Ježíšově umírání se naplňuje jeho vztah k Otci, vrhá se do Otcovy milující náruče. A spoléhá se na to, že ho Boží milující náruč něžně zachytí.

Ve smrti na nás čeká mateřská náruč

Své poslední slovo směřuje i do našeho strachu ze smrti ve smyslu opouštění, ve smyslu ztráty kontroly, pádu do neznáma a do tmy. Mnozí lidé mají obavy, že v okamžiku umírání nad sebou ztratí kontrolu. Při umírání by se tak mohlo vynořit něco, co až doposud potlačovali. Mají strach projevit před druhými vlastní slabost, nedostatečné sebeovládání, zbabělost, nedokonalost a nepokoj. Rádi by si do posledního okamžiku udrželi všechno pevně v rukou. Uvolnit sevřené pěsti a dovolit si padat, svěřit se druhému člověku – to všechno jim nahání panickou hrůzu.

Křesťanská víra ale staví proti tomuto strachu obraz otevřené Boží otcovské a mateřské náruče, která nás zachytí. Známá socha (tzv. Pieta) zachycuje Marii držící v náručí mrtvého Ježíše. Sděluje se nám tím, že na nás ve smrti čeká mateřská náruč. Smrt už není hrůza a děs, nýbrž vrhnutí se do dobré a milosrdné Boží náruče.

Modlitba – cesta k proměně našeho umírání

Pisatel evangelia Lukáš vykládá smrt jako večerní modlitbu. Večerní modlitbou se cvičíme v nočním odevzdávání se do dobrých Božích rukou, abychom se touto otcovskou a mateřskou náručí dali nést a abychom se svěřili její ochraně. To, v čem se cvičíme každý večer, nastane s definitivní platností ve smrti. Také tehdy se svěříme do dobrých Božích rukou. Důvěra nám pomůže překonat strach.

Lukáš nám tak ukazuje cestu, jak se i náš život a umírání mohou proměnit. Tou cestou je modlitba. Právě v přístupu k umírání se ukáže, je-li náš duchovní život pravý a vede-li ke skutečné proměně. Ježíš v modlitbě umírá do milující Boží náruče. Modlil se večerní modlitbu zbožného Žida jako modlitbu umírajícího. Stejně tak se můžeme i my o Velikonocích o Velkém pátku i každý večer zacvičovat do Ježíšovy důvěry, která je silnější než smrt.

Se svolením zpracováno podle knihy
Anselm Grün – Otče, odpusť jim, Sedm Ježíšových slov na kříži,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Redakčně upraveno