Tento termín, používaný protestantskými církvemi pro nejdůležitější část bohoslužby, odkazuje na Poslední večeři, kterou slavil Kristus se svými učedníky. Bylo to poslední setkání před zatčením a ukřižováním Krista.
Speciálního významu nabývá Večeře Páně v křesťanství spojením chleba a vína s Kristovým tělem a krví. Společenství věřících s Kristem tvoří přes rozdílné interpretace jádro křesťanských bohoslužebných shromáždění. Proti čistě symbolickému výkladu Večeře Páně se postavil Luther tak, že sice popíral proměnění chleba a vína (viz transsubstanciace), avšak uznával skutečnou přítomnost Krista v eucharistii (viz ubikvita).
viz heslo mše svatá