Z řeckého eucharistia (z eucharistein, »děkovat«). Svátost ustanovená Ježíšem při poslední večeři, když o velikonoční hostině dal svým učedníkům chléb a víno jako svoje tělo a svou krev jako památku na novou a věčnou smlouvu.
Během doby byla tato svátost označována různými názvy: večeře Páně (1 Kor 11,19), lámání chleba (Lk 24,35; Sk 2,42.46...), dar, oběť, památka, mše a eucharistie.
Bible- Nový zákon obsahuje čtyři verze o ustanovení eucharistie (Mt 26,26-28; Mk 14,22-24; Lk 22, 19-20; 1 Kor 11,23-25), které připomínají důležitost a ústřední význam eucharistie v životě církve.
Církev oslavuje eucharistii »jako výraz díků a chvály Otci, jako památku na oběť Krista a jeho těla, jako přítomnost Krista v síle moci jeho Slova a jeho Ducha« (Kat. 1358).
Podstatnými znaky eucharistie jsou chléb z pšenice a víno z hroznů, ve kterých se posvěcením děje proměna v tělo a krev Krista ( transsubstanciace). V posvěcených způsobách je Kristus přítomen pravým, skutečným a podstatným způsobem.
Viz:
Mše svatá Mše svatá je vzpomínkou na večeři, kterou slavil Ježíš (na Zelený čtvrtek) večer před svou smrtí s dvanácti apoštoly.
Večeře Páně Tento termín, používaný protestantskými církvemi pro nejdůležitější část bohoslužby, odkazuje na Poslední večeři, kterou slavil Kristus se svými učedníky. Bylo to poslední setkání před zatčením a ukřižováním Krista.