2. 4. 2015

Kříž a hrob nemají poslední slovo...

Kříž a hrob nemají poslední slovo...

"Bože, proč…?!" Kolikrát už jsme slyšeli nebo řekli tato slova? Kolikrát jsme měli pocit, že nic nemá cenu, že jsme bezmocní vůči zlu či utrpení, že přes veškerou snahu nemůžeme pomoci těm, na kterých nám záleží… (P. Jan Pacner, kaplan Vojenské akademie Vyškov)

Kříž a hrob nemají poslední slovo
(P. Jan Pacner, kaplan Vojenské akademie Vyškov)

"Bože, proč…?!" Kolikrát už jsme slyšeli nebo řekli tato slova? Kolikrát jsme měli pocit, že nic nemá cenu, že jsme bezmocní vůči zlu či utrpení, že přes veškerou snahu nemůžeme pomoci těm, na kterých nám záleží, že nám nikdo nerozumí… A nemuselo se jednat o velké těžkosti nebo nějaké neštěstí, vždyť někdy stačí křivý pohled, necitlivé slovo, málo nadšení pro to, co se nám zdá důležité, abychom měli pocit, že se všechno hroutí, že o nás nikdo nestojí, ani lidé, ani Bůh…

Bože, proč? I v Bibli se tato otázka nezřídka vyskytuje, i mužové a ženy, kteří zakusili velké boží činy ve svém životě, znají chvíle prázdnoty, kdy na ně doléhá tíha života a Božího mlčení, tíha toho, že Bůh, k němuž volají o pomoc, neodpovídá.

Bože, proč? Jak rádi bychom měli odpověď na tuto otázku, jak bychom si mnohokrát přáli, abychom se takto vůbec ptát nemuseli? Místo toho však máme před sebou Ježíše – toho, který učedníkům postupně odhaloval svůj jedinečný vztah k Otci – jak umírá potupnou smrtí zločince na kříži a ve smrtelném zápase volá: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Asi nikdy nepronikneme do tajemství tohoto zvolání, které naznačuje, že v Ježíši Bůh sám vstoupil do hrůzy zkušenosti naprosté beznaděje, opuštěnosti a zbytečnosti všeho.

„Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Bůh neodstranil tuto otázku, budou chvíle, kdy s ní budeme tvrdě konfrontováni a nenajdeme žádnou hotovou odpověď – kromě velikonočního poselství, že kříž a hrob nemají poslední slovo, že ten, který na sebe vzal úděl člověka se vším všudy včetně totální opuštěnosti Bohem i lidmi, nezůstal v moci smrti, že ho Bůh vzkřísil! Ano, velikonoční události nás naplňují důvěrou, že Bůh, i když nejedná podle našich představ, nemlčí k lidskému proč! To je i pro mě osobně ve službě vojenského kaplana, kde se mě někdy silně dotýkají hrůzy lidské zloby a nenávisti, zdroj síly a naděje!

Křížovou cestou v Jeruzalémě - fotogalerie s komentáři (22.3.2019, 10:47)

Křížovou cestou v Jeruzalémě - fotogalerie s komentáři
Fotoreportáž "Na Velký pátek po křížové cestě v Jeruzalémě". Autor fotografií a komentářů: Ondřej Havelka

Ježíš je bratrem všech trpících a plačících lidí (22.3.2019, 10:32)

Ježíš je bratrem všech trpících a plačících lidí
Ježíš „zakusil ponížení“ v celé jeho hloubce a intenzitě, a proto se může stát bratrem všech trpících a...

Ježíšův velikonoční příběh krok za krokem - omalovánky (22.3.2019, 10:29)

Ježíšův velikonoční příběh krok za krokem - omalovánky
Jednotlivé události velikonočního příběhu od Květné neděle až do události vzkříšení. U každého obrázku je krátký...

Také nevíte, proč jsou Velikonoce nejvýznamnějším křesťanským svátkem? (20.3.2019, 15:30)

obsah / Také nevíte, proč jsou Velikonoce nejvýznamnějším křesťanským svátkem? Proč se jí špenát na Zelený čtvrtek? A...

Spalme něco ve velikonočním ohni (20.3.2019, 15:29)

Spalme něco ve velikonočním ohni
perex / Hrob, ve kterém Ježíš po tři dny spočíval, nás vybízí, abychom pohřbili všechno, co nám brání žít. Můžeme na něj...

Pohleď na kříž a dostane se ti odtamtud naděje (29.3.2018, 15:43)

Pohleď na kříž a dostane se ti odtamtud naděje
Pozemské naděje se tváří v tvář kříži hroutí, ale rodí se nová naděje, která potrvá navždy. Naděje, která se rodí z...