NAVRCHOLU.cz

Obsáhlejší texty k tématu Velikonoce

Hlavní stránka / Podstata Velikonoc / Obsáhlejší tématické texty

 

  • Optimismus na pevných nohou (Henri Boulad)
    Křesťanský optimismus je optimismus velikonoční. Křesťan, optimista, netvrdí naivně, že všechno dobře dopadne, nýbrž s posvátnou vážností věří, že se i tehdy, když se něco nezdaří nebo skončí tragicky, Božím zásahem nevyzpytatelným způsobem změní to negativní v klad. Je velmi snadné být optimistou, když se vše daří.

  • Vykoupeni křížem Ježíšovým (Christoph kard. Schönborn)
    Na svém kříži překonal Ježíš všechno lidské „ne“ vůči Bohu svým hlasitým „ano“: „Dokonáno jest!“ Všechno „ne“ vůči Bohu, hřích světa, přibilo Ježíše na kříž. Na kříži Ježíš toto „ne“ přemohl.

  • Boží odpověď na naši otázku o utrpení (J. B. Brantschen)
    V životě jednotlivce i v lidských dějinách nastávají nebezpečné situace, které by nás musely přivést ke vzpouře nebo uvrhnout v zoufalství, kdybychom stále znovu nezačínali s onou nadějí, která se naplno projeví při slavení liturgie Veliké noci: Ježíš žije, vstal s zmrtvých, Bůh ho vzkřísil. Potupná smrt na kříži nebyla posledním slovem. Existuje nový začátek ...skrze utrpení, smrt a zoufalství, který směřuje k novému stvoření(Řím 4,17). Bůh ve vzkříšení ..oznamuje začátek nového stvoření, .....smíme očekávat nová nebesa a novou zemi ."On jim stře každou slzu z očí, nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti už nebude, protože starý svět pominul."(Zj 21,4)

  • Několik (velikonočních) zamyšlení (Carlo Carretto)
    Smrt byla pro Ježíše vrcholem extrémní chudoby. Bůh si ke spáse člověka zvolil cestu chudoby a žádný okamžik této cesty nebyl tak prosycen chudobou jako okamžik smrti. Mrtvý Bůh byl absolutní chudobou: jít dál už nebylo možné. 

  • Až uvidí, budou se radovat (Promluva sv. Augustina u příležitosti Pánova vzkříšení) 
    Překlad části Augustinovy Promluvy 239 (Sermo 239), kterou pronesl u příležitosti Pánova vzkříšení.

  • Každý řetěz který nás poutá, lze přetrhnout... (R. Cantalamessa)
    Každý řetěz který nás poutá, lze přetrhnout, ať je sebestarší a sebetvrdší. Protože Ježíš sestoupil v Duchu za těmi, kdo leželi v temnotách podsvětí, "rozrazil bronzová vrata a železné závory zlomil" (Žl 107,16), může tedy každého z nás vysvobodit z jakéhokoliv duchovního vězení a ze smrti. Může zavolat - a také volá - mne, tady a teď, jako zavolal na pohřbeného Lazara: "Pojď ven!"

  • Naše velikonoční víra (Karl Rahner)
    Proč jsme tak často zbabělí a rezignujeme? Proč bojujeme často tak, jako kdybychom tajně přiznanou porážku chtěli vnějším jednáním jen oddálit? Proč se ve službě Kristově angažujeme jen málo, jako kdyby pro nás bylo příliš nejisté odvážit se angažovat celým svým životem, všemi silami a poslední kapkou krve?

  • Pán života nezná zkázu smrti (Jan Pavel II.)
    Pán vstal z mrtvých a dodává všem, kdo se podílejí na jeho vítězství nad smrtí, odvahu a sílu pokračovat v budování nového lidstva, které odmítá jakoukoli formu násilí, sektářství a nespravedlnosti. Mocně vstal z mrtvých pán života a přinesl s sebou lásku a spravedlnost, úctu, odpuštění a smíření.

  • Pascha (Karl Rahner)
    (řec. velikonoce, vypůjčeno z hebr. pesach = přechod) je každoroční opakování (/x anamnéze) první paschy Izraele na památku uchránění izraelských provorozenců a odchodu z Egypta (Ex 12,12-14.24-27 atd.): slavila se 14. dne v 1.měsíci zabitím obětního zvířete (beránka) jako obětního daru.

  • Smrtelná úzkost
    Mnoho lidí nedokáže pochopit smrtelnou úzkost Ježíše Krista. Proč božská osobnost, která od počátku zná vlastní bolestný úděl, svádí tak úporný zápas a podléhá tak silné úzkosti, že "jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve". Asi ne náhodou tuto zmínku zapsal evangelista Lukáš, který byl původně lékařem. Tomuto jevu se říká "haematidrosis". Ke krvavému potu může dojít tehdy, kumuluje-li se strach tak, že se utrpení a děs vracejí stále v nových vlnách. Citlivý organismus už pak není schopen snášet násobící se napětí, podkožní kapiláry se rozšiřují a ve styku s potními žlázami praskají. Pak se pot mísí s krví - většinou po celém těle.

  • Ježíš opuštěný a jednota (Ch. Lubichová)
    "Představ si..., Bůh jednou jedinkrát přišel na svět a stal se člověkem a nechal se přibít na kříž! Toto pomyšlení mi vlévá velkou sílu, abych s radostí přijímala ten malý kříž, který nás vždy doprovází." 

  • Úvahy o spáse a velikonocích je nutné začít úvahami o smrti
    Úvahy o spáse a velikonocích je nutné začít úvahami o smrti. Když totiž o ní uvažujeme, dotýkáme se kořene lidské existence. Mnohé lze totiž v životě nevidět, obejít, pominout a vytěsnit - ale smrt zde stojí jako jistota závěru a zároveň jako radikální protiklad všech životních snah.  Křesťanství nabízí na tuto opravdu základní otázku lidského bytí nejpádnější odpověď: Ježíšovu smrt. 

  • Velikonoční zamyšlení (Klaus Hemmerle)
    Velikonoce jsou radikálním výrazem víry. Jeden člověk tu skutečně jde až na nejzazší a definitivní mez, zcela odevzdává svůj život a své vlastní lidství do Božích rukou. Nehrozí se ztráty sebe sama, je zcela opuštěn Bohem a zneuznán lidmi, je rozšlapán jako červ a napjat mezi nebem a zemí. V té chvíli je s tím člověkem skutečně konec.

  • O znamení kříže (R. Guardini)
    I když jsme jej dělali mnohokrát, chceme jej nyní udělat poctivě. To proto, abychom si uvědomili vlastní podstatu tohoto znamení.
     

Štítky: Velikonoce, kříž, opuštěnost, osamocenost, osamělost, smrt, spása, utrpení, víra, vzkříšení, zmrtvýchvstání




Sdílet na Facebook
Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

RSS kanál  |  XML Sitemap  |  Mapa webu  |  Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

 

Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.